Vyhľadávanie
Čeština
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
Název
Transcript
Nasleduje
 

Místo ve vyšších sférách zajišťuje poctivé úsilí, Mistrova milost a Boží milosrdenství, 17. část z 19

Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
V Himálaji, jsem o ničem toho moc nevěděla. Když lidi šli, tak jsem prostě šla. Někdy jsem musela jít sama, protože šli jinudy a šli tak rychle. Já jsem zůstala sama jen s holí a spacák byl stále těžší a těžší, protože se do něj vsakoval déšť. Také cesta byla obtížná a já jsem šla nahoru. Ale byla jsem šťastná. Nad ničím jsem příliš nepřemýšlela. Prostě jsem šla, šla jsem dál, abych našla poutní místo, abych našla nějakého Mistra, který by mě něco naučil. Stále jsem hledala, hledala, šla. Bylo to velmi těžké období, ale nikdy jsem si nemyslela, že je to těžké. Nikdy jsem si ani na vteřinu nemyslela, že je to těžká doba. Až teď, když vám to říkám, vzpomínám si, že by se to dalo označit za těžkou dobu. Ale pro mě to tak nebylo.

V Indii byste nikdy neměli chodit sami. Ženy by nikdy chodit neměly takhle samy. Kdykoli budete v nebezpečí, protože muži si o vás budou myslet, že jste zlá žena. A budete si koledovat o potíže, když půjdete sama. V té době, když jsem tam šla, jsem o tom moc nepřemýšlela. Hledala jsem jen Boha. A i když jsem to někdy slyšela a nějací muži mě chtěli vzít domů, aby se o mě postarali, aby mě chránili a tak, tak jsem prostě řekla: „Ne, ne, ne. Jsem v pořádku.“ Nikdy jsem necítila strach nebo tak něco. Neuvědomovala jsem si, že by mi hrozilo příliš velké nebezpečí. Víte, lidé říkají, že láska zaslepuje. Byla jsem tak zamilovaná do osvícení, do Boha, do Mistra, že jsem si ani nedokázala uvědomit, co to je. A Bůh mě chránil. Myslím, že Bohové a Nebe si mysleli: „Tato žena je tak hloupá, tak hloupá a tak tvrdohlavá. Takže se o ni opravdu musíme postarat, protože ona nic neví. Nezajímá se o nebezpečí ani o všechny tyhle věci; Musíme ji chránit.“ Asi takhle.

Někteří lidé jezdili na koňských lidech, kdykoli si koňského člověka mohli dovolit nebo mohli jet. Ale dívali se na mě lítostivýma očima. Nechápala jsem proč. Protože ne vždycky je to bezpečné, když jedete na koňském člověku. Viděla jsem, jak koňští lidé někdy uklouznou na ledu, a některé ženy/muži uklouznou na ledu a tak. Ale já jsem byla zcela chráněná! Díky Bohu! Ani po tolika letech jsem si neuvědomila, jak je to nebezpečné. A proto mnoho lidí, kteří se vydali na pouť na konec Himálaje, jako já, lidé je uctívají, myslí si, že to jsou Boží miláčci a klaní se jim a tak.

Když jsem se vrátila do jednoho z ášramů, vzala jsem si jen jeden kus vyhozených anglických novin. Bylo to vzácné. Viděla jsem anglické, tak jsem je vzala a četla. Seděla jsem na schodech a pak jsem si to četla. A jeden ze starších mužů s dlouhými, dlouhými bílými vlasy přes břicho, a obočí, všechno měl bílé a nosil bílý turban, bílé oblečení; vypadal tak jako Mistr, jako Světec. Přišel a poklonil se mi. Ach, já jsem se tak bála. Tak vyděšená. Odhodila jsem noviny a utekla pryč. Zapomněla jsem. Měla jsem se ho zeptat proč, ale nikdy jsem se nezeptala. Byla jsem tak vyděšená. Říkala jsem si: „Co to dělá? Proč se klaní před nehodnou ženou?“

Být Mistrem je tedy předurčeno Nebesy a Bohem. Pouze tehdy, když vám to Bůh skutečně řekne a vy víte, jak se chránit před falší, nebo když vás Mistr určí, abyste šli do určité oblasti dát zasvěcení pro kolik lidí – Ona už to ví, nebo On to ví. již bylo oznámeno – a vy se spoléháte na Sílu svého Mistra. Jemu/Jí už bylo nahlášeno, kolik lidí a odkud jsou, jejich věk, jméno a všechno ostatní. Teprve když vás Mistr určí, vy tam půjdete, pak to víte, půjdete tam. To je vše. Vy nejste Mistr. Jen nesete informace. Proto těm mnichům a mniškám v mé skupině říkáme „poslové Quan Yin“ a oni znají pravidla. Takže pokud v tom nejste vycvičení, některá hluboká pravidla neznáte.

Nejsou tady prostě proto, aby byli falešným Mistrem, který si užívá obětiny. Nejsou, protože jim zakazuji, aby si vůbec něco brali. Takže všechno, co od kohokoli použijí, musí zaplatit. Já za ně samozřejmě platím, oni také nemají peníze. My si peníze vyděláváme. Stejně je používáme společně, takže je to jedno. Ne jako oni mají vlastní peníze. V dnešní době, jen když musí jet do zahraničí a potřebují kreditní kartu, tak je to jedno, dostanou ji. A když tam jedou, tak musí za všechno platit. Cokoli použijí od zasvěcených, musí zaplatit. Ani cent nezůstane nezaplacený. To všechno víte. Když si promluvíte s mými zbylými residenty, mnichy a mniškami, tak to budete vědět. Všichni to vědí. Pouze ti, kteří zůstali – kteří nešli za slávou a jménem, aby se stali falešným guruem/ ať už je to cokoli, oženili se nebo něco podobného – dodržují všechny tyto zásady a jsou čistí.

Ti, kteří odešli z mnišství z jakéhokoli důvodu, nikdo z nich ještě nedosáhl dál než do třetího světa, takže nejsou úplně osvobození. Možná se budou muset ještě jednou vrátit do lidského života, pokud jejich srdce není očištěné. A pokud stále vzpomínají a modlí se k Mistrovi a vracejí se k pilné praxi, pak by jejich úroveň mohla být stále vysoká. Je to však obtížné. Jakmile se jednou zřeknete vlastního ideálu, jen abyste získali vlastní potěšení a pro světský zisk, pak je velmi těžké znovu vystoupat zpět. Na tom nezáleží. Každý má naději. Každý se musí snažit ze všech sil. O tom to je. A já doufám, že když tentokrát nebudete praktikovat a nedostanete se ven, tak příště, možná když půjdete na nějakou jinou planetu, můžete znovu potkat dobrého Mistra a znovu praktikovat.

Já se opravdu – v tuto chvíli, v tomto životě – nechci na tuto planetu znovu vrátit. Ne takhle – ne. Ne, je to opravdu příliš mnoho práce, příliš mnoho ztrát a získáváte jen velmi málo. A můžete kdykoli zemřít a nechat další dobré žáky osiřet. To není fér. Už nemohu tolik trpět. A když vidím všechno to utrpení kolem sebe, připadám si, jako bych byla pořád v pekle. Praktikující by měli být blažení, šťastní, požehnaní, neustále se zlepšovat. Ano, to dělají všichni. Většina mých žáků ano. Jen já ne. Všechno si ode mě vezmou a pak si užívají. Ale je to tak dobře.

Ne že bych nechtěla dávat – jenom chci říct, že co pro tolik lidí…? Většina nevěří, nic neví, nic neposlouchá. Dokonce i vlastní lidé – zachráníte je z uprchlických táborů, nic si od nich nevezmete a oni se otočí proti vám. Dělají hrozné věci, dělají špatné věci – prohlašují se za Mistra, dělají špatné věci proti všem mým zásadám a způsobují, že ostatní lidé ještě hůře chápou mé učení a způsobují, že více lidí utíká od mého učení, a tak nemohou dosáhnout osvobození. A tak je karma obrovská a táhne se jako řetěz. Není to dobré. To není dobré, vůbec to není spravedlivé. Já jen doufám, že se to zlepší. Takže musím hodně pracovat, hodně, hodně.

A dokud budu tady na planetě, slibuji vám, že nešetřím ničím, abych zachránila tento svět a zachránila lidské fyzické životy, životy lidí i jejich duše. To je vše, co vám mohu říci. Slibuji vám to. Víc se neodvažuji říct. Ať už je v plánu Nebes cokoli, neměli byste prozrazovat příliš mnoho, pokud jde o velký obraz. Když prozradíte něco malého, například: „Aha, nějaký prezident zemře při atentátu; někteří lidé se stanou prezidenty navzdory všem předpokladům letos, příští rok…“ – to není příliš mnoho. Ale když prozradíte velký, skvělý, Nebeský plán pro celé lidstvo a všechny ostatní bytosti, například zvířecí bytosti na této planetě, pak jste „odsouzeni k záhubě“. A vaše předpověď se může zhroutit. A lidé se na vás budou dívat svrchu a říkat si: „Ach, dříve předpovídala všechno správně a teď předpovídá všechno špatně.“ Ne, chci očistit jejich jména.

Všichni skutečně upřímní a jasnovidní, bezpodmíneční lidé, předpověděli naší planetě vše správně, zejména v této době nebo před několika lety, před rokem 2024, až do roku 2012. Až do roku 2012. Všichni říkali správné věci. Mohlo to tak být: Lidstvo mohla postihnout katastrofa. Z Nebe mohl přijít oheň. Mohla se zvednout povodeň, která by dokonce pokryla všechna pohoří, třeba takhle. Protože Bůh může udělat všechno. Bůh to může zařídit. Bůh může způsobit, že voda vystoupá, pokryje všechny hory a zatopí celé lidstvo a všechno, na čem tvrdě pracovalo. Mohlo by se to tak stát. Je to jen díky Nebi, díky všem Mistrům – minulým, současným, a dokonce i budoucím – kteří pomáhají Svou Mocí. Protože Oni jsou všude. Nejsou jen ve fyzických tělech, jsou také v nefyzických tělech a pomáhají také, aniž bychom to viděli. Musíme Jim všem poděkovat.

A musíme očistit jména všech jasnovidců, zejména těch nových, jako je Baba Vanga, jako je pan Hamilton-Parker. Říkají mu „moderní Nostradamus“. Je to Angličan. Předpověděl smrt Jejího Veličenstva královny Alžběty II. a mnoho dalších věcí, které se vyplnily – například i pokus o atentát na prezidenta Trumpa. A také řekl, že ví, že existuje skupina lidí, kteří jsou hrdiny, neopěvovanými hrdiny, kteří zachrání tuto planetu a zachrání lidi. Ale on prostě neví, kdo to je.

Photo Caption: Existujeme, ať už jde o jakýkoli druh.

Stáhnout fotografii   

Sledujte viac
Všechny části  (17/19)
Zdieľajte
Zdieľať s
Vložiť
Spustit v čase
Stiahnuť
Mobil
Mobil
iPhone
Android
Sledujte v mobilnom prehliadači
GO
GO
Prompt
OK
Aplikácie
Naskenujte QR kód alebo si vyberte správny telefónny systém na stiahnutie
iPhone
Android