Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
Duše chce používat mysl a tělo, aby zažívala vše, co je tady okolo. Ale pokud mysl a tělo spolu moc dobře nespolupracují nebo ne na moc vysoké úrovni, potom musí duše spoléhat jen na tyto informace, a jsou spolu svázané. A proto nejste vysvobozeni. Je to jen tak, že mysl je ten problém. Když tedy dobře meditujete, hluboce, ulétnete mysli na ten okamžik. Proto zažíváte hluboké štěstí, které stejně nejste schopni popsat. Okamžik, kdy jste se najednou vyzvedli do samádhi, to je prostě něco neobyčejného. A budete-li to dělat kdykoli, každý den, potom si duše opět zvykne na svobodu. Stejně tak, jako když spí. Když spíme, protože je duše unavená, chce jít ven. A v té době je svobodná. Ale během dne musí následovat mysl, aby viděla, co se děje, nebo se snažila mysl vést. Ale mysl ji krmí špatnými informacemi. Meditujete-li, víte, jak se dostat od mysli pryč, a nepotřebujete ji. A duše se na ni bude dívat, duše sama, potom může vést mysl správněji, co má dělat, místo aby spoléhala na špatné informace, nebo dokonce správné informace, které jí dává mysl. Duše je velice jemná, velice krásná. Duše nerozumí komplikacím a špíně světa. Ale proto je mysl dobrá. Mysl krmí informacemi, duše jí věří. Je tedy lepší, když se duše dostane mimo mysl a vede, místo aby následovala mysl. Dejte si, lidi, tedy na toto pozor. Tělo potřebuje potravu. Duše, duch potřebuje sílu meditace, aby se vyzvedl, aby šel nahoru. Skutečně, prosím, i když jste ve světském prostředí, stejně můžete udržet svou mysl zaměřenou. Stejně můžete! Je-li to to jediné, co chcete, nic vás skutečně nemůže vyrušit. Možná trochu, ale ne na příliš dlouho. Vy se musíte dostat na tu úroveň, tak aby vás nic více nevyrušovalo, a i kdyby se to stalo, je to jen jako prach na vašem oblečení, setřepete ho a je pryč. A ne jako bláto, které vám ulpí na těle a zaschne vám na kůži. To je něco jiného. Prosím tedy, máte-li nějakou hodně ostrou otázku a tento druh polemizujících nebo provokujících, nebo vyzývavých otázek, prosím, zeptejte se nejdříve sami sebe: „Poslouží mi skutečně tato otázka? Skutečně pokládám správnou otázku? Nebo je to jen bla, bla, bla, abych na sebe upoutal pozornost, nebo abych předvedl své společenské chování někomu, nebo dokonce Mistryni?“ Jen proto, že žijete v tak společenském, špinavém prostředí a přišli jste sem, neočistili jste se, házíte špínu na lidi, nebo dokonce na Mistryni. Jen proto, že jste na to tak zvyklí, nebo že jste uvnitř rozzlobení na něco, a potom to jen vyhrknete. Není vám to k ničemu, dokonce i když vám na to odpovím a i kdybyste tomu rozuměli. Toto vše je jen na intelektuální úrovni. Není to ta skutečná věc. Ani dokonce tady, nepřijela jsem, abych k vám mluvila, skutečně, ani abych odpovídala na vaše dotazy, ani abyste si mysleli, že skutečně rozumím všemu ve vesmíru, nebo že mám skutečně úžasnou výmluvnost. Není to tak. Je to jen moje přítomnost, která je pro vás darem. Vše, co vám říkám, je jen, abyste se na mě soustředili, nebo aby se vaše mysl trochu uvolnila. Jen moje přítomnost, to je ta nejlepší přednáška, kterou vám mohu dát.