Vyhľadávanie
Čeština
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
  • English
  • 正體中文
  • 简体中文
  • Deutsch
  • Español
  • Français
  • Magyar
  • 日本語
  • 한국어
  • Монгол хэл
  • Âu Lạc
  • български
  • Bahasa Melayu
  • فارسی
  • Português
  • Română
  • Bahasa Indonesia
  • ไทย
  • العربية
  • Čeština
  • ਪੰਜਾਬੀ
  • Русский
  • తెలుగు లిపి
  • हिन्दी
  • Polski
  • Italiano
  • Wikang Tagalog
  • Українська Мова
  • Ostatní
Název
Transcript
Nasleduje
 

Místo ve vyšších sférách zajišťuje poctivé úsilí, Mistrova milost a Boží milosrdenství, 14. část z 19

2024-09-14
Lecture Language:English
Podrobnosti
Stiahnuť Docx
Čítajte viac
V tomto světě můžete být… Och Bože! Můžete být zraněni, můžete být poškozeni, můžete být obviněni nebo uvězněni kdykoli, kdykoli, z jakéhokoli důvodu, nebo z vymyšleného důvodu nebo to nemusí mít důvod.

Dokonce i když máte peníze a je vám prostě líto vašich vzdálených krajanů, tak tam pošlete některé z vašich žáků, aby se tam vydali se všemi penězi, které máte, aby je zachránili, protože jsou v katastrofální situaci a tak. A vláda stejně může ty žáky chytit, obvinit je, že udělali cokoli – nevím co – a musí podepsat nějaký papír, že udělali to a to špatně. Cokoliv chtějí vládní úředníci v té oblasti, abyste přiznali, musíte. I kdyby to bylo špatně nebo ne, řeknou, že vás hned zastřelí – přímo tady, přímo před nimi. Takže to museli podepsat, jinak by zůstali ve vězení nebo by je hned zastřelili. Vláda je nutila podepisovat falešné věci, které neudělali, a dokonce z toho vzala nějaké peníze. A zbytek peněz, to už nevím.

I když děláte pro svět samé dobré věci, vlády stejně mohou přijít a udělat razii na místě vašeho zasvěcení v jedné zemi nebo sebrat počítače jinému žákovi v jiné zemi, a pak říct, že chcete lidem dávat peníze, a použít COVID-19 jako záminku, abyste mohli „svést“ lidi, kteří k vám přicházejí, aby se stali vašimi následovníky. Och můj Bože, kéž by to bylo tak snadné. Kéž by tohle bylo tak snadné: jen dát lidem peníze nebo ocenění, a oni pak přijdou, a stanou se vašimi žáky. Doposud vím jen o jediné, která je jeptiškou, a měla neziskovou organizaci na pomoc chudým. A té organizaci jsem dala nějaké peníze. A to je jediná, o které vím, že si potom přišla pro zasvěcení. Ale ta také moc dobře nepraktikuje. Často není přítomná. Odešla jinam hledat další mnichy v Barmě nebo v Kambodži, to je jedno. Říkám vám, že to není tak jednoduché.

Moudré opatření pro jednotlivce nebo pro jakoukoli zemi: Pokud nevíte, kdo je dobrý a kdo opravdu špatný, měli byste si nejprve udělat domácí úkol. Prověřte si toho člověka, než ho nebo ji začnete pomlouvat, abyste si nevytvořili špatnou karmu. Špatné karmy už máte dost, protože jinak byste tohle nedělali. Protože špatná karma vás stahuje na nižší úroveň, a to vás přivede do nižšího světa, ještě strastiplnějšího světa než Země, a možná dokonce do pekla.

A každá země, která špatně zachází s dobrým člověkem, například ho křivě obviňuje nebo pomlouvá toho člověka, který je dobrý – dobrý pro tu zemi a vůbec neškodí – tak to je velmi špatná karma. Vytváří to špatnou karmu pro tu zemi, a ta země pak může být zranitelná vůči útokům i z jiných zemí. Takže prosím, dávejte pozor na to, co říkáte, co píšete, a dokonce na to, co si myslíte. Kéž vás Bůh osvítí natolik, abyste pochopili, kdo je pro vás dobrý, kdo je dobrý pro vaši zemi. Nemusíte pro toho člověka nic dělat, dokonce, zvláště když ten člověk o nic nežádá. Prostě se starají o situace a lidi v nouzi. Měli byste tedy vědět, že takový člověk je dobrý.

Nemusíte si dělat starosti s tím, proč to dělá. Proč? Velmi dobře chápete, proč to Ona dělá nebo On to udělal, když za to nic nedostávají nazpátek a o nic nežádají. Ve všech našich dopisech s oceněním ode mne například předem píšeme: „Tento příklad je jen proto, aby ho ostatní lidé následovali a možná dělali dobré věci pro druhé, stejně jako to děláte vy, a je naprosto bezpodmínečný. Nebudeme vás kontaktovat. Nebudeme od vás následně nic přijímat. A pokud chcete, abychom to odvysílali v naší televizi, uděláme to. Pokud ne, tak to neuděláme. A po udělení ceny vás nebudeme kontaktovat ani po vás nebudeme vůbec nic chtít.“ Je tedy naprosto jasné, že to děláme jen pro přátelství, od člověka k člověku, nebo pro lidstvo dohromady, abychom pomohli světu být přívětivějším místem k životu. Nechceme z toho mít žádný zisk.

Já dávám peníze kdekoli dávám. Všechno to dělám ze srdce. Je mnoho chrámů, kterým pomáhám. Jen o jednom jsem se zmínila. Z mnoha mnichů, kterým jsem pomohla, byl zmíněn pouze jeden, protože to muselo projít příslušným oddělením Supreme Master TV, aby se o to postarali. Ti zbývající předtím v televizi nikdy nebyli. A nejde jen o několik desítek tisíc (amerických dolarů), jsou to statisíce – mnoho, mnoho, mohly by to být až miliony (amerických dolarů), ale nikdo se to nikdy nedozvěděl. Dříve jsme neměli Supreme Master TV, nebo tam stejně nikdo nechodil a takové věci neviděl. To vše děláme ve jménu Boha, z Boží milosti a z milosti všech Mistrů, ze všech milujících srdcí – z mého čistého milujícího srdce, pouze z čisté Lásky. Nic jsem nechtěla.

Myslím tím, opravdu, kdybych chtěla peníze a slávu, hledala bych ve všech bohatých zemích a snažila se kontaktovat všechny slavné nebo mocné lidi. Ne, to jsem nikdy neudělala. Kdykoli, cokoli, co se týkalo slavných lidí nebo politiků, to oni mě prostřednictvím někoho kontaktovali. Nikdy předtím jsem je neznala. To je pravda, a vy to všichni víte. Bylo by snadné, kdybyste mohli lidi verbovat tím, že jim dáte peníze nebo ceny. Ne, tak to není! Dávám také ocenění mnoha významným a slavným lidem. Nikdy se však nestali mými žáky. Někdy napíší děkovné dopisy, někdy ani to ne.

Jsem ráda, že někteří z těch zasloužilých je dostali. Celý jejich život jako politici obětovali mnoho věcí, aby vedli svou zemi, aby pomáhali svým lidem v jejich nejlepším zájmu, podle svých nejlepších schopností, které mají – pokud jsou zasloužilí, mají alespoň něco, co mohou držet v ruce, aby věděli, že si toho vážím. Že si jich někdo váží; někdo ví, že pracují tvrdě s čistým úmyslem a srdcem. Aspoň mají trochu útěchy před smrtí, když už jsou v důchodu. Například se nad tím zamyslí. Nebo si i v době služby vzpomenou na to, co ode mě dostali se vší pochvalou a povzbuzením, a budou dělat něco lepšího pro svět, pro svou zemi, pro svůj lid. To je jediný záměr.

Mnoha ošetřovatelům z center pro zvířecí lidi dávám spoustu ocenění a finanční pomoci. Neviděla jsem, že by nějací zvířecí lidé přišli, aby se stali mými žáky nebo (pro) zasvěcení! Jednou, když jsme poprvé přijeli na můj pozemek v Kostarice, chystali jsme se dát zasvěcení. Takže tam byl štos papírů o pravidlech, která je třeba dodržovat při zasvěcení, jako být veganem, nepít, nebrat drogy, nekrást a nezabíjet. Byl tam štos takto vytištěných papírů, které se měly rozdávat novým zasvěceným. Chodila jsem do toho centra v Kostarice. Mám tam malý pozemek. V té době jsem neměla moc peněz. Ale máme tam kousek půdy a pořád tam je. Tak ty papíry naložili do nákladního auta, otevřeného nákladního auta, a odvezli je zpátky do Centra.

Já jsem seděla v jiném nákladním autě nebo v jiném autě – pokud tam bylo auto. Možná pokrytém dírami po kulkách jako předtím v Kalifornii. To je jedno. Můj život je jako velkofilm. I kdybyste natočili mnoho a mnoho filmů, nikdy jich neuděláte dost, kdybych vám to všechno vyprávěla.

Když jsme se tedy vrátili do Centra s tímto otevřeným nákladním autem, a se štosem papírů k zasvěcení, k nákladnímu autu přišel jeden kraví člověk a vytáhl z toho štosu jeden papír. A oni ten štos svázali dohromady. Nebylo to tak, že by ho nechali rozdělaný, aby se rozlétl ve větru, když jeli. A tomu kravskému člověku se nějak podařilo získat jeden z papírů s pokyny k zasvěcení, a utekl s ním. Celé Centrum v té době mělo spoustu svěží, zelené trávy, nových rostlin a květin, ale on šel přímo k náklaďáku, vzal papír se zasvěcením do svých úst a utekl s ním pryč. Všichni jsme se pak smáli. Přemýšleli jsme, co s ním chtěl udělat.

V té době byl Huang Hong Hai ještě naživu. Pracoval na tchajwanském (formoském) velvyslanectví v Kostarice. A také o tom všem vyprávěl. A lidé, kteří to neviděli, se také hodně smáli, měli radost z toho kravího člověka, ale divili se… Jsem si jistá, že ten kraví člověk bude díky svému záměru a čistému srdci požehnán, aby byl osvobozen. Bůh to nezapomene. Bůh to uvidí. A všichni Svatí, Mudrci a Buddhové uvidí, že ten kraví člověk opravdu chtěl udělat něco, co četní lidé nechtějí, ani o tom nepřemýšlet, nebo se na to dokonce dívají svrchu a pomlouvají to – pomlouvají metodu, pro kterou jsem musela projít mnoha horami a řekami a mnohokrát jsem málem zemřela v Himálaji, abych ji získala a přinesla domů zdarma pro všechny. Nejenže to nepřijmou, pomlouvají, klevetí; také brání ostatním lidem, aby je ani nenapadlo přijít si pro toto zasvěcení pro osvobození.

Photo Caption: Všichni potřebujeme nektar, abychom narostli větší než život!

Stáhnout fotografii   

Sledujte viac
Všechny části  (14/19)
Zdieľajte
Zdieľať s
Vložiť
Spustit v čase
Stiahnuť
Mobil
Mobil
iPhone
Android
Sledujte v mobilnom prehliadači
GO
GO
Prompt
OK
Aplikácie
Naskenujte QR kód alebo si vyberte správny telefónny systém na stiahnutie
iPhone
Android