Vznešené ženství, 18. část z 20

Většinou, když dosáhnete vyšší úrovně vědomí, pak mnoho generací vašeho rodu, vaší rodiny, bude také svobodných, nepůjdou do pekla. Ale možná pár z nich nebo několik z nich nenásledovalo buddhismus nebo nenásledovalo Krista nebo jiné Mistry, dělali špatné věci a musí tedy být potrestáni v pekle. A pak z Buddhovy země můžete vidět skrze Nebesa a Zemi a peklo, a vidíte, že možná někdo z vašich příbuzných nebo členů rodiny, nebo dokonce možná váš otec, matka trpí v pekle. Pak můžete sestoupit dolů a obětovat se, abyste jim pomohli.

Stejně jako Maudgalyāyana, jeden z deseti nejpřednějších Buddhových žáků, ale Jeho matka byla špatná. Udělala maso z psích lidí, aby nakrmila mnichy, a říkala jim, že je to veganské jídlo, podvedla mnichy, aby to snědli. Mniši to samozřejmě nesnědli úmyslně, takže jejich karma nebyla tak špatná, a oni stejně celý den meditují a nedělají nic špatného, takže se mohou rychle očistit. Ale ona musela jít do neúprosného pekla. Říkají mu peklo Avīci. To znamená, že jakmile se tam jednou ocitnete, jste trestáni navždy, každou vteřinu své existence tam. Nikdy byste si nemohli odpočinout. V některých peklech si můžete odpočinout, můžete mít pauzu, čas na odpočinek, ale v neúprosném pekle ne. Proto se mu říká „neúprosné peklo“. A pokud nemáte nikoho, kdo by vám pomohl, zůstanete tam navždy. A ani mnich, jeden z nejpřednějších Buddhových žáků, nedokázal pomoci Své matce.

Buddha Mu tedy řekl, že musí všem mnichům ve shromáždění přinést oběť v podobě pěti druhů ovoce a mnoha dalších druhů jídla a nejrůznějších věcí a využít a spoléhat se na společnou sílu všech mnichů, na jejich zásluhy, aby pomohli Jeho matce. To je jediný způsob. Ani Buddha sám to nedokázal. Nebo možná Buddha mohl, ale nechtěl to udělat tak snadno. A chce také, aby se matka vrátila a respektovala běžné mnichy, nejen respektovala Buddhu, protože je Buddha, je Mistr, ne. Takže matka byla zachráněna.

Každý rok tedy máme takový svátek, kdy jdeme do chrámu a modlíme se za matku a otce a přinášíme oběti mnichům a mniškám a chrámu, na opravu chrámu nebo přinášíme jídlo a tak. A abyste přenesli na své rodiče všechny zásluhy, které jste ten den udělali. V případě, že jsou na nižší úrovni nebo v pekle, mohou z toho mít prospěch – méně utrpení. To je v buddhistické tradici. Myslím, že v jiných tradicích mají také takový den pro rodiče. V Číně mají tento den nazvaný „Svátek čištění hrobů“. V určitý den v březnu, na jaře, jdou všechny děti uklízet hroby, hrobky svých rodinných příslušníků nebo rodičů, nosí tam jídlo, květiny a modlí se za ně. Je to jen symbolické.

Duše jsou svobodné. Duše nezůstávají vždycky v hrobech. Ale některé duše nemohou být svobodné a jít do Nebe, nebo se nemohou stát ani zvířecími lidmi, nebo se nemohou vrátit do lidského života, protože na to nestačí jejich zásluhy. Proto také zůstávají v hrobě. A to je jako jejich dům. Proto jsem vám minule říkala, abyste nechodili na hřbitov, zejména v noci, protože v noci se tam vracejí, aby si odpočinuli. Když celý den z nějakého důvodu pobíhají – tak jako my celý den pobíháme, a pak v noci přijdeme domů – tak v noci, když nejsou někde osvobozeni nebo volní, tak jdou do svého hrobu, tam do hrobky, s ostatními duchy, a samozřejmě si povídají a tak. Takže když přijdete a sednete si nebo spíte na jejich hrobě, tak je to, jako byste vnikli do jejich domu. Když jdeme do něčího domu, měli bychom se nejdřív zeptat na povolení. A někteří lidé by nás z nějakého dobrého důvodu pustili dovnitř nebo ne, ale někteří lidé ne – nechtějí, abyste vůbec prošli jejich domem.

Dokonce i policie, když chce přijít k někomu domů, aby někoho zkontrolovala, pokud nemá povolení, nemůže vstoupit. A majitel má právo odmítnout policii, aby vstoupila. Takové věci. Stejně tak na hřbitově, některé hroby patří duším. Ty tam zůstávají. Nemají kam jinam jít. Takže když tam v noci přijdete a zůstanete na jejich hrobech nebo budete spát na jejich hrobech… Protože z některých hrobů udělají něco jako malý domeček, jako malou boudu a tam můžete dokonce přespat. Někteří bohatí lidé to udělají důmyslně jako velký dům nebo dokonce jako chrám na vrcholu hrobů. Pokud tedy půjdete k hrobu a budete tam spát, sedět nebo dělat cokoli, a to i ve dne, budete duši ducha rušit a může vám dělat potíže, ale vy o tom nebudete vědět.

Nebo pokud nejste dostatečně silní, pokud vaše srdce není dostatečně čisté, mohou vás dokonce posednout. Takže jeden den jste velmi dobří, mluvíte hezky a druhý den mluvíte velmi špatně a pomlouváte lidi, dokonce pomlouváte dobré praktikující, jako jsem já. Už se to stalo, vím to. Je to pravdivý příběh, vím to. Ale už nechci říkat, kdo je kdo. Duše vás možná neovládají celý den ani noc, ale někdy ano a oslabují vaši duchovní odolnost a snižují vaše zásluhy a vy se stáváte stále více a více nízkým. A pak se můžete stát podobným jim. Můžete se k nim po smrti připojit nebo dokonce ještě před smrtí. Někteří duchové a démoni vám dokonce mohou vysát životní sílu a způsobit, že onemocníte, a pak zemřete. A stanete se jimi, protože v té době jste již příliš slabí. Už nejste blízko Svatým, Buddhům, Nebesům ani Bohu. Jste blíž k nim, takže vás vtáhnou dovnitř. Nebo se jim prostě začnete velmi podobat ve způsobu myšlení a jednání. Takže se k nim prostě automaticky také připojíte.

Nechoďte tedy na hřbitov. Bez ohledu na to, kolik jiných lidí to vidíte dělat, nekopírujte je, protože nevíte, kolik máte síly, kolik máte zásluh, kolik duchovní odolnosti, abyste odolali síle kolektivní skupiny démonů nebo duchů, kteří navštěvují hřbitov. Protože ve značně přeplněném lidském městě je pro ně obtížnější zůstat dlouho. Mohou tam být, ale je to pro ně obtížnější. Protože energie lidí je silnější, energie živého člověka je silnější, protože má v sobě Boha, má v sobě Buddhu, i když o tom neví. Ale jejich energie je jiná, zvláště u lidí na této planetě. Jsou zvláštní rasou lidí, zvláštní rasou bytostí. Jsou velmi vzácní. Proto je mnoho duchů a démonů chce posednout, zotročit jejich duše. To je ten problém.

Nedávejte jim tedy příležitost tím, že půjdete a budete sedět v jejich „domě“, v jejich hrobě, abyste jim dali záminku dělat vám problémy. Posednou vás, pokud budou moci, protože jdete do jejich domu a nejste si toho vědomi. Tak vás posednou, půjdou s vámi, s vaším tělem. V těle může být umístěno několik duší. A duch nemusí vždy zůstat ve vašem těle. Zůstávají vedle vašeho těla a jdou s vámi do vašeho domova. A přicházejí do vašeho těla, aby si pochutnali, když jíte, zejména když jíte maso ze zvířecích lidí a podobně, nebo pijete víno, to všechno si vychutnávají. Stejně jako by měli tělo, protože vlastní vaše tělo. To se jim líbí, a proto vás i nadále vlastní. O to jde.

Takže se o sebe dobře starejte, protože vy jste Buddha, budoucí Buddha. Pokud ještě nejste Buddha, jste budoucí Buddha. A až se stanete Buddhou, budete tak, tak záslužní, tak velkolepí, tak úžasní, tak neuvěřitelní, že byste mohli pomoci tolika duším, které by bez vaší přítomnosti, bez vašich zásluh, bez vaší pomoci mohly spadnout do pekla. Takže jste vzácní. Pečujte o své tělo, protože jste chrámem Božím a Bůh ve vás přebývá. Buddhova přirozenost, máte Ji v sobě. Jste tedy Buddha, ve spící přirozenosti, ve spícím stavu. Máte v sobě Boha, zapomenutého. Jednoho dne si na to vzpomenete.

Metoda Quan Yin je nejlepší, nejrychlejší způsob, jak probudit svou buddhovskou Přirozenost, jak hned rozpoznat Boha. Bůh je Světlo a Bůh se projevuje také ve (vnitřních Nebeských) Zvukových proudech, jako hudba, kterou však nelze slyšet ušima. Tedy kdokoli, kdo sedí vedle vás, nemůže slyšet to, co slyšíte vy uvnitř. To je práce duše, duše to slyší. Takže člověk vedle vás – dokonce i váš manžel, otec, matka, syn – neslyší nic. Slyšíte to pouze vy, poté co jste zasvěceni do metody Quan Yin. A když jedete autobusem, můžete To slyšet. Když jedete taxíkem, můžete To slyšet. Když jdete po ulici, můžete To slyšet. ale nikdo jiný To neslyší.

Proto jsem vám řekla, abyste své vnitřní zážitky nevyprávěli. Ne moc. Občas, dobře, možná jednou za čas. Ale ne každý den jít ven a říkat všem, co vidíte uvnitř, jakou máte vizi a co slyšíte; co vám řekl Bůh nebo co vám říká Buddha. Ne. Nikdo vám neuvěří. Mohou se na vás dívat jako na blázna. Mnoho lidí kvůli tomu rodina zavrhne nebo je zavře do psychiatrické léčebny, protože nevěří. Takže si svou zkušenost nechte pro sebe. Když řeknete svou zkušenost… Moment, prosím. Když vyprávíte svou zkušenost, musím nastavit síť, abych vás ochránila. Jinak byste mohli mít další problémy. Každopádně, když to řeknete a když to já uslyším, tak jste více chráněni. Když to řeknete někomu zvenčí a aniž bych to slyšela, abych vás ochránila, pak byste mohli mít potíže. Buďte tedy opatrní.

Photo Caption: Jaro je dobré nejen pro oči

Stáhnout fotografii